Tak jsem byl zase v Brně. Brno mám rád, tady jsem studoval, chodil na super pizzu na Českou a poznal spoustu fajn lidí. V pátek jsem byl ve svém oblíbeném antikvariátě. Ten sídlí ve spodním patře v ulici Rašínova. Jo to je ta, co jde ze Svoboďáku. Po levé straně na tuhle antikvu tak po 40 metrech určitě narazíte. Chodil jsem tam kupovat skripta a moje oblíbené detektivky. Jsem trochu blázen do detektivek. Mám rad kvalitní díla i brak, oboje mě zkrátka naplňuje. U kvalitních vím, že to asi tak šlo zažít, u nekvalitních hledám chyby a říkám si, udělal bych to lépe. Jsem každopádně velký fanda Agathy, nebo Conan Doyla. Co mám ještě strašně rád, je matematika. K čemu jsou dobré derivace a integrály jsem ovšem poznal až jsem dostudoval. Nikdy jsem je nepoužil v praxi, ale kdybych potřeboval, už bych věděl jak na to.
Do obchodu jsem vešel normálně, pozdravil, a už jsem se hrnul k detektivkám. Bohužel nic nezabralo, žádný tahák tam nebyl. Tak jsem prolezl technickou (hlavně elektro) literaturu a pak hledal v sekci matematika. Bylo tam překvapivě hodně věcí, našel jsem knížku o statistice, kterou jsem kdysi sháněl a pár knížek o integrálním počtu. Řikal jsem si, co vlastně hledám, když mě zaujala knížka zabalená v novinách. Kdysi se tak balily učebnice, ale teď? Byla to knížka z roku 1929 a pojednávala o algebře. Měla asi 180 stran, ale vypadala mnohem tlustší. Jen jsem ji lehce prolistoval a všiml si papíru, který z publikace vypadl. Hned jsem ho zvedl, aby obsluha neřekla, že trhám stránky a podíval se na něj. Byl to dopis psaný rukou. Začínal slovy AHOJ TY. Hm, stálo za to si ho asi přečíst, ale měl čtyři stránky formátu A5, nechtěl jsem tam zaclánět, takže jsem koupil celou knížku za 80 Kč a šel pryč. Znovu jsem ji ze zvědavosti rozevřel ve vlaku. Byla to středoškolská učebnice matematiky a v textu bylo vepsáno perem hodně doplňících informací. Byly to typické poznámky učitele, který chce mládež něco naučit a byly celkem trefné a hlavně správné. Učitel evidentně chtěl naučit, podle toho by to pochopil úplně každý. Rovnice o pár neznámých řešil přirovnáním k ředkvičkám, rajčatům a mrkvi. Tři neznámé, tři rovnice a vše plné zeleniny. Bylo to fakt jasné a já si vzpomněl na svoji matiku na střední…x, y, z se vedle zeleniny nemohly ani postavit…asi to byl fakt dobrý učitel. Dopis psaný rukou byl dlouhý a já už v Tišnově vystupoval, nechám si ho na doma.