Quantum Cílené Inteligence

Nu po další večeři jsem se začal zabývat dopisem. Byl datován dnem 12.6.1970. Jeho text byl psaný rukou, která je zvyklá psát, byl to nádherný rukopis člověka, který psal celý život. V hlavě mi utkvělo hlavně to AHOJ TOBĚ – že by nějaký soudruh psal soudruhovi? Už v dalších řádkách jsem poznal, jak moc se mýlím…Pisatel dopisu, nejenom, že byl asi velmi inteligentní, hlavně měl zcela jasno i ve  svých politických názorech. Poslední stránka dopisu byla zvláštní – byla tvořena písmeny bez ladu a skladu, sem tam číslo. Tentýž krásný rukopis jako v učebnici. Po přečtení jsem byl zcera ve varu. Podezíral jse lidi z antikvariátu, že mě zkouší a točí na skrytou kameru. Ne, blbost…tohle musí být buď pravda anebo…to sem dal jen, že si chce hrát. Dopis se stále upínal, a to stále více a více na zprofanovanou Jantarovou komnatu. Pan Josef Brůžek, profesor někdejšího sboru, pisatel dopisu i doplňovatel dané učibnice ji objevil. V době, kdy nacisté táhli tento poklad, nezůstal ani v Krušných horách ani ve Zbirohu. Je ukryt v Brně. Tato zpráva byla pro mě šokem. Dalších dvě strany byly spíše o tom, proč nikomu nesdělil daší podrobnosti. Byl to antikomunista a nechtěl je nikdy podporovat. Nicméně úložiště zná, ale nechce ho nechat nějakému ňoumovy (no nenapsal to takhle – napsal “ člověku, co chce, ale nic nenabízí“ )…proto dáva svoji vlastní šifru…Pokračování příště

Až doma jsem se po nezbytné večeři rozhodl obsah zkoumat. Nevrhl jsem se rovnou  na dopis, snad proto, že poznámky zvyšovaly moje napětí. Ten člověk už středoškolákům přibližoval taje maticových rovnic a řešení 4 neznámých pro jeho žáky musela být malina. Jeho pevné a lehce ledabylé písmo prozrazovalo jeho velký cit pro lidi věku pod dvacet let. Musel to být dle mého i oblíbený učitel, drobným písmem vpisoval svoje poznámky, občas je lehce škrtnul a nadepsal doplnění. Bylo tam třeba o studentovi, který rád lepí letadla a měl velkou zálibu v první světové válce. Bohužel matematika pro něj byla španělská ves. Profesor nelenil a vymyslel příklad na 4 neznámé. Zabalil ho do hávu přestřelek první světové války. Je totiž rozdíl, když vám někdo dá rovnici o neznámých x, y, z , v a když vám to zabalí do příběhu čtyřech letadel, které letěly zneškodnit nepřítele. Příběh to byl celkem dlouhý, popsaný po všech volných místech rozložené dvojstrany. Protože už nezbylo potřebné místo, přilepil profesor pár doplňujících papírků. Bylo to jako Cesta do hlubin študákovy duše. Celou úlohu zadal jako domácí úkol. Protože nešlo o klasické vzorečky, úkol neměl nikdo správně – až na onoho studenta. Když mu profesor psal do deníčku jedničku a ptal se, jak na to přišel, student řekl, že to nebylo moc těžké. Po vyučovani si ho ucitel vzal do kabinetu a ptal se, jak na to došel. Student mu vysvětlil, ze doma si dal 4 letadla na základovou čáru s daným palivem, náboji i spotřebou a na základě toho došel po pár hodinách k tomu, které letadlo se mohlo vrátit…Profesor mu dle poznámek řekl, že postupoval správně a že pokud by si to převedl na 4 jednoduché rovnice, tak to má hned. Student zřejmě chvíli koukal, pak pochopil a od té doby měl nejhorší známku dvojku. U maturity z matematiky pak dostal hodně otázek, všechny je zvládl za jedničku, nicméně se hodně lidí podivovalo, proč místo proměnných říká jim neznámé názvy bojových letadel…