Nu po další večeři jsem se začal zabývat dopisem. Byl datován dnem 12.6.1970. Jeho text byl psaný rukou, která je zvyklá psát, byl to nádherný rukopis člověka, který psal celý život. V hlavě mi utkvělo hlavně to AHOJ TOBĚ – že by nějaký soudruh psal soudruhovi? Už v dalších řádkách jsem poznal, jak moc se mýlím…Pisatel dopisu, nejenom, že byl asi velmi inteligentní, hlavně měl zcela jasno i ve svých politických názorech. Poslední stránka dopisu byla zvláštní – byla tvořena písmeny bez ladu a skladu, sem tam číslo. Tentýž krásný rukopis jako v učebnici. Po přečtení jsem byl zcera ve varu. Podezíral jse lidi z antikvariátu, že mě zkouší a točí na skrytou kameru. Ne, blbost…tohle musí být buď pravda anebo…to sem dal jen, že si chce hrát. Dopis se stále upínal, a to stále více a více na zprofanovanou Jantarovou komnatu. Pan Josef Brůžek, profesor někdejšího sboru, pisatel dopisu i doplňovatel dané učibnice ji objevil. V době, kdy nacisté táhli tento poklad, nezůstal ani v Krušných horách ani ve Zbirohu. Je ukryt v Brně. Tato zpráva byla pro mě šokem. Dalších dvě strany byly spíše o tom, proč nikomu nesdělil daší podrobnosti. Byl to antikomunista a nechtěl je nikdy podporovat. Nicméně úložiště zná, ale nechce ho nechat nějakému ňoumovy (no nenapsal to takhle – napsal “ člověku, co chce, ale nic nenabízí“ )…proto dáva svoji vlastní šifru…Pokračování příště