Kdo by nechtěl najít komnatu plnou zlata? Třeba já – na takovém zlatě je spousta krve a to není zrovna můj styl…Nicméně písmo vyzařovalo ladnost a velkou nesmyslnost. Ladnost písma budila dojem, že pisatel přepisuje z něčeho – co už má dávno zapsané. Ono taky psát šifru z ruky moc nejde. Šifra byla dost asi složitá, nepoznal jsem nic, co by mě mohlo nakopnout. Trošku připomínala šifru Vigenerovu, ale to byla jen první hloupost co mě napadla. Jak z shluku písmen a číslic poznáte šifru? No nijak přece, je to blbost. Podle mě to ten můj člověk nezakodoval normálně – prostě je tam nutný šifrový kód. Třeba tzv. Vermanova šifra…nevím zda mu byla známa, ale je svým způsobem nerozlušitelná. V dnešní době počítačů je to asi pohoda, nicméně pokud člověk nemá heslo – špatenka. Takže zbývá pár věcí…rozluštit kod s tím co máme. Mám knížku, dopis, žádné evidentní klíčové slovo. Žádné heslo. Ten člověk neměl PC k dispozici. Kódoval nějakým normálním způsobem, jak? Třeba na to přijdeme, až ukáži dopis. Pokračování…